Moje působení v realitách začalo v roce 1993, kdy jsem si pořídil první byt a získal první zkušenosti s nemovitostmi. Husákovy děti narozené okolo roku 1970 to měly těžké, protože:

- neexistovaly byty v osobním vlastnictví ani hypotéky na jejich pořízení

- stavební spoření teprve začínalo zakládáním prvních smluv, o úvěrech se nám ani nezdálo

- pronájem bytů bez pádného důvodu a souhlasu majitele - obce či družstva byl nezákonný

- ceny určoval pouze trh a začaly rychle růst – typický 3+1 na sídlišti se vyšplhal ze 300 tis. v roce 1993 na 750 tis. v roce 1997

- mohly pouze zůstat bydlet u rodičů, čekat na přidělení obecního bytu nebo si načerno pronajmout byt

Já jsem nečekal na splnění předvolebních slibů a v roce 1993 „koupil“ malý družstevní byt 1+1 v Otrokovicích přes Agenturu Zvonek, kterou jsem pak budoval celých 14 let. Tento byt jsem obratem vyměnil za obecní byt v 2+1 v centru Zlína, což byl nejlevnější způsob, jak bydlet v co největším bytě za co nejméně peněz. Mě to stálo 150 tis. a když jsem si je půjčoval od otcova známého, málem mě vydědil se slovy, že za 150 tis. postavil celý dům včetně nábytku. Jen zapomněl, že to bylo v roce 1977 a jak doba,  tak ceny se právě zásadně měnily.

Jakmile jsem absolvoval kalvárii převodu družstevního bytu a jeho výměny za obecní, napadlo mě tyto zkušenosti využít. Od roku 1992 jsem měl prodejnu satelitní techniky ve Zlíně a tak jsem si k tomu přibral reality jako  makléř Agentury Zvonek, která začínala jako zprostředkovatel výměny bytů. Oba obory se dobře doplňovaly – satelity se prodávaly v zimě a v létě, zatímco reality spíš na jaře a na podzim. A tak jsem byl u začátků realitního trhu ve Zlíně, který Vám popíšu.

1993 – jsem „prodával“ jen družstevní byty a zprostředkovával výměny bytů jak družstevních tak obecních. Tehdy se za výměnu bytů platilo odstupné 100 tis. za pokoj. Já jsem tak získal městský 2+1 v centru Zlína za 150 tis. Podívejte se, jak jsem ho tehdy natočil VHS kamerou https://youtu.be/4tdA5TBIGvc – byla to moje první videoprohlídka. Všechny plány úprav bytu jsem si během dvou let splnil. Sice jsem platil nájemné městu, ale to bylo regulované až do roku 2003 a činilo několik stovek. Díky regulaci nájemného byly obecní byty předmětem spekulací, ale hlavně v podstatě nejlepší možností jak vlastními silami získat co největší byt za nejnižší cenu. Ceny teprve utvářel nově vznikající trh. Hitem roku bylo stavební spoření do každé rodiny – tehdy hlavně kvůli státnímu příspěvku ve výši 4500 Kč k naspořeným 18000 Kč ročně. Zakládalo se celou rodinu  - na každého, kdo měl rodné číslo včetně dětí. Jejich počet narůstal po cca 500 tis. ročně až na cílových 6,3 mil. smluv v roce 2003, kdy se změnily podmínky, zejména výše státní podpory na 2000 Kč z uložených 20000 Kč ročně.

1994 – od 1.5.1994 začal platit zákon 72/1994 o vlastnictví k bytům a obce i družstva začala převádět byty do vlastnictví nájemníků, kteří s nimi začali čile obchodovat. Na tyto byty jsem se specializoval a byl jsem i u privatizace obecních bytů ve Velvarech v letech 1995 až 1996. Privatizace, lidově odkup bytu od obce je dodnes zřejmě nejjednodušší způsob, jak zbohatnout. Byty se privatizovaly za cca 40 % tržní ceny, která neustále rostla. Do tohoto roku bych datoval začátek realitního trhu v ČR, do té doby nebylo s čím obchodovat a profese realitního makléře byla neznámá. Začal jsem zprostředkovávat i stavení spoření s Liškou, které slibovalo možnost úvěru na bydlení.

1995 - můj životní síťový graf postoupil od prvního bytu k jeho zvelebování. Zrekonstruoval jsem bytové jádro, což znamenalo zlikvidovat umakartový postrach socialismu a nahradit ho stěnami, obklady a novými zařizovacími předměty. Jejich výběr byl náročný, protože po letech socialistických dvou barev obkladů byl příliš velký výběr. Profesionálové z firmy VINTER to zvládli za osm pracovních dní a od té doby nikoho jiného k úpravám svého bydlení nepouštím. Jak mi po letech prozradil kamarád, pracující ve firmě KOVONA Karviná, která tyto klenoty socialismu vyráběla, bylo umakartové jádro dvakrát dražší než vyzděná koupelna. Ovšem vyzdít a obložit koupelnu bylo mnohem zdlouhavější a proto se plnil plán výstavby jednotlivých pětiletek právě díky umakartu. Koncem roku se nám do bytu s novým jádrem, krásnou kuchyní  od fy SYKORA a nábytkem na míru narodil první syn. Posuďte sami a porovnejte s původním stavem  https://youtu.be/vhnuAPUj39o  Ve videoprohlídkách jsem se za dva roky zdokonalil, i když jsem je nepoužíval moc často. V praxi to vypadalo tak, že jsem klientům ve své prodejně satelitů přehrál VHS kazetu s videoprohlídkou. Ceny realit utěšeně stoupaly a nimi provize, které mi práce přinášela. Noví vlastníci privatizovaných bytů už nemuseli držet byty pro děti a začali je také legálně pronajímat, což byl další obor, kde jsem  klienty učil, jak se pohybovat v realitě realit.

1996 – protože satelity začaly stagnovat, začal jsem se naplno věnovat realitám a založil sdružení s Mirkem Zvonkem. Přestěhoval jsem se na náměstí Míru nad řeznictví U Červinků, kde jsme společně působili od roku 1994 až do roku 2005, kdy se kontaktní kancelář přestěhovala do přízemí vedle cukrárny DINO. Začali jsme budovat síť - pobočky v Otrokovicích, Uherském Hradišti  a Brodě, ve Vsetíně, čímž jsme opět předběhli konkurenci. Do našich poboček přišli první makléři – dosud se realitám věnovali pouze notáři, advokáti, soudní znalci a stavaři. Učili jsme se společně, jak dělat reality a byli jen o pár kroků před nimi. Předávání zkušeností mě vždycky bavilo – dodnes jsem lektorem a mentorem nových makléřů. Ceny bytů stále stoupaly o cca 150 tis. za rok u panelového 3+1 a obchodů přibývalo, takže jsme zdvojnásobili obrat minulého roku.

1997 – největším zážitkem roku byla návštěva USA, kde už rok žil na Floridě můj bratr. Nechal jsem se pozvat na pracovní cestu po amerických realitkách, navštívil jsem i pobočku CENTURY21. Tehdy jsem ještě netušil, že za 11 let rozšířím řady franšízantů  této největší realitní sítě. Snažil jsem se využít zkušeností z USA, ale některé tehdejší standardy nefungují v ČR dodnes – například společná inzerce všech nabídek  v lokalitě. Začali jsme prodávat první nové domy ve Štípě U doleček. Rozdělili jsme velké domy na poloviny a tehdy stála polovina dvojdomku o velikosti 4+kk a 90 m2 cca 1,6 mil. Tři roky úspěšně rostoucí ekonomika se propadla do recese a měnové krize. Následné tzv. ekonomické balíčky přinesly ochlazení realitního trhu a historicky první pokles cen nemovitostí. Cena průměrného byt na sídlišti se vyšplhala až k 800 tis., aby v dalším roce klesla o cca 20% na 650 tis.

1998 – recese ekonomiky se projevila i v realitách a objem obchodů poklesl o cca 30%. Ačkoliv úroky z vkladů v bankách vyšplhaly na závratných 30% a úroky z hypoték na 15%, začal se rozvíjet hypotéční trh. Podle pravidla, že nejlepší investicí jsou dluhy, uvolnila ČNB podmínky úvěrování bydlení. Protože však nebylo téměř co kupovat, masové rozšíření hypoték muselo počkat na start nové výstavby bytů v roce 2000. Ceny poprvé klesaly, klienti byli vyplašení ekonomickým i politickým děním a čekali, co bude. Já jsem se nenechal zmást krizí a koupil si jeden z prvních nových bytů ve Zlíně – půdní vestavbu na Lazech. Splnil jsem si sen o podkrovním bytě, plném světla a dřeva - podlaha, schody, nábytek na míru. Podívejte se, jak vypadal můj splněný sen o bydlení  https://youtu.be/2crFvgZjE8w Využil jsem první úvěr ze stavebního spoření a naučil se další součást realitní branže – financování úvěrem se zástavou nemovitosti. Vyplatilo se to a byt jsem pak v roce 2005 výhodně prodal kompletně vybavený tak, jak ho vidíte v nahrávce. Prodávat podobné byty je nejpříjemnější součástí práce realitního makléře (jak (ne)pracovat v realitách)

V dalším dílu historického ohlédnutí budeme sledovat růst cen bydlení od roku 1999 až do vstupu ČR do EU v roce 2004, který vyvolal velká očekávání. Invaze koupěchtivých Evropanů do Česka se nekonala a tak ceny bydlení podruhé v historii klesly. Hlavním tahounem trhu byla nová výstavba bytů a rozvoj hypoték, kterými se dalo nové bydlení financovat.